Aktuálně

Distanční výuka a návrat dětí třídy 2. A

Když jsme v březnu posílala děti domů kvůli mimořádné situaci, která nastala, nenapadlo mě, že to bude na tak dlouhou dobu. Co nám tento čas přinesl, záleželo na každém z nás. To, jak jsme uchopili vzdělávání na dálku a novou komunikační linii, se odvíjelo od osobností mých rodičů a dětí. Jedno však mělo společného jmenovatele. Zjistili jsme, že se navzájem potřebujeme. Chtěla bych touto cestou poděkovat všem rodičům mých žáků za jejich čas a trpělivost, kterou věnovali svým dětem. Vždycky mne potěšily zprávy o tom, jak rodiče s dětmi objevovali cestu k učení. Nejvíce mne těšily zprávy o tom, jak děti sportují a učí se více pomáhat rodičům doma. Právě nové povinnosti a společně strávený čas dětí s rodiči mi přišel jako největší devíza do našeho dalšího učení. Když se většina dětí v květnu vrátila do školy, mohli jsme procvičovat a pokračovat dále, protože děti učivo zvládly. Za to patří ještě jednou velký dík mým rodičům.

A jak prožívaly tuto dobu děti naší třídy?

Takto odpovídaly na otázky:“Jaký je rozdíl mezi učením doma a ve škole?“ a „Co mi přineslo vyučování doma s maminkou a tatínkem?“

Ve škole máme kamarády a doma ne. Můžeme se tady zasmát. Ve škole je to mnohem jednodušší, proto jsem ráda, že jsem ve škole. Doma rodiče nemusí vědět všechno, ale paní učitelka ví všechno… Ve škole se více naučím. Paní učitelka nám to líp vysvětlí, protože ví, co po nás chce.

Doma mě bavila matematika. A také jsme jezdili do hudebky na kole a teď musíme jezdit autem. Byla to hrůza, nechtěl jsem se učit. Naučila jsem se plno nových věcí, Vyučování s rodiči mi přineslo spoustu zkušeností. Třeba i to, jak je to těžké bez paní učitelky. Nejvíc mě bavilo to, že jsem si ráno mohla udělat úkoly a potom jsem měla volno.

Tak to je dobře, že jsme už ve škole, ne?

Třídní učitelka Denisa Hanáčková

Odpolední aktivity žáků naší školy

Po ukončení nouzového stavu a návratu dětí prvního stupně do školy dne 25.5.2020, jsme zahájili provoz „školní družiny“. Vše ale fungovalo jinak, než bylo zaužívané do poloviny března. Děti byly rozděleny do tří skupin v počtu 6–7 dětí. Tyto skupiny tvořily děti z kmenových tříd, proto nemohly být s kamarády z ostatních skupin. Každá skupina byla v dané třídě, kde jsme si vytvořily zázemí pro aktivity a hry. Každá skupina musela dodržovat bezpečnostní, a především hygienické pokyny. Bylo to náročnější zvyknout si na roušky při hrách i nepoužívat jinak běžně dostupné pomůcky pro kreativní tvoření. Zvykli jsme si na požadovaná opatření a děti byly rády, že si mohou hrát se svými spolužáky a kamarády. Bylo nám i tak ve „školní družině“ dobře.

Bc. Taťána Jurásková

Distanční výuka a my

Tak jak všechny, tak i třídu 4. B poznamenala ve výuce plošná karanténa a mimořádná opatření. Děti bohužel nemohly chodit do školy, a tak se musely poprat se „samostudiem“ při domácím vzdělávání. Velká pochvala všem žákům, protože tohoto nelehkého úkolu se ujali pilně a všechny zasílané úkoly zodpovědně splnili. Ocenění si zaslouží i rodiče, kteří to v této situaci opravdu neměli lehké a svým dětem poskytli veškerou péči.

A JAK TO VIDĚLY NAŠE DĚTI?

Líbilo se nám :

+ nemuseli jsme brzy vstávat
+ vybrali jsme si úkoly, které uděláme jako první
+ na vypracování úkolů jsme měli celý den
+ když jsme úkoly vypracovali, měli jsme volno
+ mohli jsme trávit více času s rodinou

Nelíbilo se nám :

- chyběli nám kamarádi
- někdy se nám do práce nechtělo
- chyběla nám paní učitelka, když nám učivo vysvětlí, přijde nám, že je to lehké
- nebyly kroužky a nemohli jsme ven
- ve škole zvládneme více úkolů, protože si můžeme pomáhat – každý má nějaký nápad
- chyběly nám jedničky

Mgr. Lenka Běhalová a žáci 4. B