Aktuálně

Jak jsme prožili období nouzového stavu s uzavřením škol v 1.B

Ze školní výuky se stala výuka distanční. Rodiče ze dne na den získali novou roli, a to „učitel/učitelka“. Na tuto situaci nikdo nebyl připraven, a tak jsme společně hledali optimální řešení. Na každý týden děti obdržely týdenní plán s rozplánovanou výukou den po dni s přesahy na mezipředmětové vztahy, zejména výtvarnou, hudební výchovu, pracovní činnosti a prvouku.

S rodiči jsme komunikovali přes email, telefon a další aplikace např. WhatsApp. Z domovů se posílala vyjádření k průběhu domácí výuky a zvládnutí úkolů i fotografie výrobků žáků či pracovních listů nebo vypracovaných stránek z učebnic. Rodiče byli trpěliví ke svým dětem i k paní učitelce, která musela skloubit vedení třídy a vysílání v televizním programu „Učí Telka“ v České televizi.

Díky vzájemné podpoře se nám podařilo vše zvládnout a nechyběly ani online tripartitní schůzky, na kterých jsme společně s rodiči a dětmi individuálně vyhodnotili pokrok žáka/žákyně a domluvili si další cíle, na kterých je nutné s dětmi pracovat.

Děti čelily obrovské výzvě, musely se okamžitě přizpůsobit novým podmínkám. Vím, jak pro nás dospělé je každá změna v životě náročná. Nouzový stav vyžadoval rychlou adaptaci na nečekanou situaci. Proces přizpůsobování vyžaduje čas na přijetí nových podmínek, smíření se situací, vůli a sebedisciplínu dělat dosavadní věci jinak. Ale takový čas nebyl, proto si dokážu představit, kolik energie dětem i rodičům muselo období koronaviru vzít.

Říká se, že překonáním každé nepříjemné situace člověk sílí. Přeji všem, aby toto období v rodinách i v dětech zanechalo vědomí, že společně jsou silní a společně zvládnou překonat i těžká období. Závěrem mi nezbývá, než smeknout kloboukem před soudržností rodin, adaptací dětí a hlavně trpělivostí i spoluprací rodičů. Patří jim všem velké díky.

Sandra Holáková

Domácí výuka v 5. třídě

Po celou dobu školní docházky se nikdo z nás ještě nesetkal s pojmem distanční výuka. Až nyní. V úterý 10. března byly uzavřeny základní školy a od pondělí 16. března už všichni věděli, že slovo distanční výuka znamená domácí výuka. Zpočátku nikdo netušil, jak dlouho bude trvat. Tak učitelé začali zadávat učivo jen do českého jazyka, matematiky a anglického jazyka. Když se ale koronavirus začal šířit rychleji, bylo jasné, že se do školy hned tak nevrátíme. To už byla stanovena pravidla zadávání úkolů všech hlavních předmětů, jejich následná kontrola, kontakty na rodiče, žáky a učitele, a vše se rozběhlo v tomto režimu. Rodiče žáků páťáků každé pondělí ráno dostali na mail zadání úkolů na celý týden. Práce pro nás učitele byla o to náročnější, že jsme byli “na příjmu“ téměř neustále a mohli se na nás rodiče i žáci kdykoli obracet. Navíc jsme ke každému hotovému úkolu přidávali komentáře a např. v češtině dostali všichni opravu i s vysvětlením. Někteří žáci zvládali domácí práci sami, jiní s pomocí rodičů, a kdo si opravdu nevěděl rady, mohl využít možnosti videohovoru přes WhatsApp. Během května nastalo postupné uvolňování hygienických pravidel a 25. května dostaly děti 1. stupně možnost návratu do školy. Asi polovina žáků 5. třídy toho využila a mnohým rodičům se hodně ulevilo. Konečně se děti spolu začaly denně setkávat ve škole, plnit úkoly, které i nadále učitelé zadávali pro ty, kteří ze zdravotních nebo rodinných důvodů zůstali i nadále doma. Na celé toto období už budeme jen vzpomínat a doufat, že už se nebude nikdy opakovat. Možnost vysvětlení nové látky učitelem a hlavně osobní kontakt se svými vrstevníky bylo to, co všem nejvíce po celou dobu distanční výuky chybělo.

Jana Melichárková

Distanční výuka 2. B

Na čas v době koronaviru budeme jednou všichni vzpomínat a my s dětmi jsme přemýšleli, co nám zůstane nejvíce zaryté v našich hlavách.

Určitě nezapomeneme na to, jak jsme museli venku i ve škole nosit roušky. Taky, že jsme museli neustále používat desinfekci na ruce. Zjistili jsme, že čas strávený s kamarády je k nezaplacení. Naučili jsme se správně kýchat do rukávu a zjistili jsme, že naše rodina se umí proměnit na skvělé učitele.

Děkuji rodičům za zvládání práce, chodu domácnosti, dětí a výuky během koronakrize. Za trpělivost. Za zvládání „deseti věcí najednou“. Za organizaci dne a času. Za nervy ze zlata. Za vytrvalost v neustálém přemlouvání. Za spolupráci.

Blanka Španělová, třídní učitelka 2. B