V pátek ráno jsme se po vydatné snídani v hotelu vydali na hlavní nádraží, kde jsme si všichni uložili svá zavazadla, abychom se s nimi nemuseli celý den vláčet ulicemi Prahy. Odtud jsme jeli metrem na Staroměstské náměstí, kde jsme se v budově Skautského institutu setkali s paní Alenou Čojdžildžav Voráčovou, rodačkou z Ostrožské Nové Vsi. Paní Alenka coby neslyšící člověk pro nás měla se svojí tlumočnici znakového jazyka, Romanou Petráňovou, připravené asi hodinové povídání o svém životě mezi neslyšícími. Bylo to pro nás velmi zajímavé, někdy hodně překvapivé, ale především hodně přínosné, protože nám dala také spoustu praktických rad, třeba jak s neslyšícími mluvit, pokud neumíme znakovou řeč, co je při kontaktu s neslyšicími dobré dodržovat apod.
A protože nám do odjezdu vlaku domů zbývalo ještě trochu času, rozhodli jsme se, že našim německým přátelům ukážeme nejkrásnější a nejnavštěvovanější místa naší metropole. Začali jsme na Pražském hradě a odtud pokračovali Nerudovou ulicí přes Malostranské náměstí až na Karlův most a odtamtud k budově Národního divadla. Zbývající část cesty zpět na hlavní nádraží jsme už pak dojeli tramvají. Tady jsme si vyzvedli svá zavazadla a pak už jen netrpělivě sledovali tabuli se stále narůstajícím zpožděním našeho vlaku. Po téměř hodinovém čekání vlak ale naštěstí skutečně přijel a my vyrazili směr domov. Cesta už pak probíhala bez větších problémů a my jsme kolem osmé večerní docestovali do Uherského Hradiště, kde už na nás čekali rodiče. Kdybyste si chtěli o životě paní Aleny přečíst více, přikládáme odkaz na rozhovor s ní : https://www.katyd.cz/clanky/citim-se-stastna-i-jako-neslysici.html
Adéla Botková a Pavla Sedláčková
